Lité materiály jsou choulostivé na separaci složek - většinou je na vině kvalita písku, ale i jiné okolnosti mohou zapříčinit vyšší separaci písku. Pravda, i tak je materiál s vyšší separací písku pořád parametrově lepší než zavlhlý potěr, resp. betonová podlaha, ale proč nemít i anhydrit v nejlepší formě? Minimálně si tím ulehčíte pokládku podlahové krytiny.

U anhydritových podlah je možné tento efekt eliminovat anebo snížit použitím vyšší pevnostní třídy - vyšším objemem pojiva.

Doporučená maximální tloušťka anhydritu se může podle výrobce mírně lišit, obecně je to ale cca 70 - 80 mm.

Na obrázku je část anhydritu z mé podlahy v domě, protože jsem byl nucen mírně zvětšit šachtu pro instalaci omezovače tlaku. I při tloušťce anhydritu téměr 100 mm je vidět úžasná homogenita směsi - menší kamínky najdete v celé tloušťce materiálu. Musím uznat, že zbavit se cca 10 cm anhydritu byla trochu náročnější práce, než co jsem zažil u běžných betonových podlah, ale po vyvrtání „milionu“ děr i anhydrit povolil :)